Počet obyvatel: 12455 (2015)
Vyznamní obyvatelé
František Bašný (1850-1910), učitel
Roman Čerbák (1933), kardiochirurg
Alois Piňos (1925–2008), profesor Hudební fakulty JAMU
Jiří Vorlíček (1944), přednosta kliniky a proděkan Lékařské fakulty MU
Miloš Axman (1926–1990), sochař
Antonín Procházka (1882–1945), malíř
Linka Procházková (1884–1960), malířka
Emil Sedmík (1941), kriminalista a spisovatel
Pavel Váně (1949), zpěvák
Jarmila Veselá (1933), zpěvačka
Gabriela Vránová (1939-2018), herečka
Kamil Brabenec (1951), basketbalista a účastník OH
Věra Jennifer Černá (1963), sportovní gymnastka a mistryně světa
Karol Divín (1936), krasobruslař a trenér
Dana Ellingerová (1938), atletka
Ivan Kučírek (1946), dráhový cyklista a trojnásobný mistr světa
Ada Kuchařová (1958), orientační běžkyně
Vlastimil Moravec (1949 –1986), závodní cyklista
Soňa Nováková (1975), plážová volejbalistka a mistryně Evropy
Filip Ospalý (1976), triatlonista a mistr Evropy
Jan Smolík (1942), závodní cyklista a trenér
Jaroslav Suchý (1971), krasobruslař
Jindřich Svoboda (1952), fotbalista mistrovské Zbrojovky Brno a vítěz OH
Josef Winkler (1977), tricyklista a mistr Evropy
Historie Kohoutovic
Na území dnešní městské části si našli lidé podle archeologických nálezů svoje bydliště už 20 000–25 000 let před naším letopočtem. Dokazují to nálezy kamenných nástrojů, které byly objeveny v roce 1942. Při stavbě sídliště byla však bohužel zničena naděje na důkladnější průzkum lokalit, kde byly identifikovány paleontologické stanice (dnešní Jírovcova 1, Libušina tř. 15). Také první zemědělci před 5 000 lety se patrně alespoň načas usadili na kohoutovické vyvýšenině.
Obec Kohoutovice existovala prokazatelně už na počátku 13. století. Dozvídáme se o tom z falza listiny Přemysla Otakara I., které je datováno rokem 1210, i když bylo sepsáno později. Z tohoto dokumentu zjišťujeme, že brněnský komorník Lev z Klobouk založil v Zábrdovicích klášter premonstrátů a věnoval mu při této příležitosti několik vesnic, mezi nimi i Kohoutovice. Z roku 1237 pak pochází listina papeže Řehoře IX., která tuto skutečnost potvrzuje. Protože je téměř jisté, že Kohoutovice už opravdu existovaly v onom roce 1210, bylo toto datum zvoleno za oficiální datum vzniku obce. Osm set let od založení obce slaví podle listiny Přemysla Otakara I. také jiné obce v ní uvedené.
Ve 14. století přešly Kohoutovice do majetku kláštera dominikánek při kostele sv. Anny a zůstaly zde až do zrušení kláštera Josefem II. v roce 1782. Poté obec spravoval náboženský fond, a to až do roku 1824, kdy ji koupil František Xaver hrabě z Dietrichsteina a včlenil ji do svého sokolnického panství. Posledním soukromým majitelem vesnice byl od roku 1850 František hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle. Malá vesnička se dlouho příliš neměnila – 16 domů ve spodní části ulice Bašného tu bylo před třicetiletou válkou a ještě v polovině 18. století. Obec se špatným přístupem do Brna byla zemědělská, odtud také zemědělské náčiní na pečeti Kohoutovic. V roce 1818 však ves, která se začala pozvolna rozvíjet a rozšiřovat, vyhořela. Zůstaly jen čtyři usedlosti, začalo se znovu budovat. V polovině 19. století žilo v Kohoutovicích 16 zemědělců a čtyři řemeslníci, byla tam hospoda s bytem hajného, obecní pastouška a také škola. V roce 1850 byly Kohoutovice sloučeny na 17 let se Žebětínem. Výraznou změnu pro obec přinesla stavba nové silnice z Brna do Žebětína v letech 1892–1893, která nahradila zejména v zimě špatně sjízdnou vozovou cestu. Do Kohoutovic se začali stěhovat lidé dojíždějící za prací do Brna, přibývalo domů a obyvatel. Tento trend přerušila až první světová válka.
Po vzniku Československa byly Kohoutovice spolu s řadou dalších obcí z okolí Brna připojeny k Velkému Brnu, na němž se také staly finančně závislé. V roce 1925 zde byla zavedena elektrifikace, stále se však nedařilo docílit vybudování vodovodu a autobusové dopravy. Přesto se obec dále rozrůstala.
Druhá světová válka zasáhla do života Kohoutovic podobně jako do života celého Československa. Tři kohoutovičtí občané byli popraveni za protiněmeckou činnost, řada jich byla vězněna, mladí lidé odcházeli na nucené práce. Dne 24. dubna 1945 se stěhuje německé obyvatelstvo přes Kohoutovice z Brna, o den později obsazuje obec německé vojsko. Dne 26. dubna vyvrcholily boje s postupující Rudou armádou. Obec je zasažena dělostřeleckou palbou a letadly. Leteckým bombardováním 27. dubna je obec osvobozena a prakticky okamžitě vzniká Revoluční národní výbor, který se ujímá organizování života obce zasažené válkou. Po roce 1946 přecházejí Kohoutovice pod správu Obvodního národního výboru, v obci zůstává jen místní lidospráva, později občanský výbor pro vyřizování některých místních záležitostí.
Urbanistický vývoj obce probíhal v závislosti na přírodních podmínkách a možnostech života v této lokalitě. Původní vesnice tvořila krátkou ulici s drobnými usedlostmi po obou stranách (dnes neexistující spodní část ulice Bašného). K těm přibyly postupně domky v horní části ulice a také kaple (dnešní Bašného ulice). Především kolem roku 1900 začala vznikat nová výstavba pod vsí, nad severním svahem údolí byla vystavěna ulice paralelní se starou vsí (Myslivečkova, Desátková). Současně vznikla řada drobných domků v severním svahu pod původní vsí – Potocká ulice. Tyto domky byly přízemní a neměly zemědělský ráz. Za první republiky tu pak vznikaly výhradně dvojdomky, které zastavěly protější jižní svah údolí. Po druhé světové válce bylo vybudováno také několik rodinných domů na ulici Žebětínské. Tím končí kontinuální urbanistický vývoj původní obce Kohoutovice a začíná zcela nová etapa.
„Nové“ Kohoutovice začaly vznikat v roce 1970 výstavbou sídliště, které zcela změní život původní vesnice i tvář krajiny. Podle projektu architekta Františka Kočího se realizuje výstavba panelového sídliště s 300 rodinnými domy. Proces proměny tiché vesničky uprostřed lesů v sídliště s tisícovkami lidí nebyl zejména pro stávající občany jednoduchý. Na druhé straně získali to, oč řadu let usilovali. Byl vybudován vodovod, kanalizace, v průběhu roku 1972 vznikla nová komunikace stoupající Libušiným údolím, do Kohoutovic začal jezdit autobus. Mění se terén, mizí pole nebo zůstávají neobdělána, kvůli nové silnici je srovnán kopec nad Žebětínskou ulicí. V roce 1973 je na Vaňhalově ulici postaven první panelový dům, nová škola v Chalabalově ulici, dokončena je i stavba nového hřiště na Zádlouží. Sídliště postupně obkličuje a oklešťuje původní obec, dává životu obce zcela nový charakter. To, co se po staletí měnilo jen zvolna, je nyní změněno během několika let zcela radikálně. Od roku 1976 začíná do Kohoutovic jezdit trolejbusová linka z Mendlova náměstí na konečnou stanici na Voříškově ulici. V témže roce začal provoz nové školy na Chalabalově ulici.
Na začátku 80. let dochází k nejradikálnějšímu zásahu do původní obce. Jsou vybourána stará hospodářská stavení na ulici Bašného, historický střed obce je srovnán se zemí. I zde jsou postupně postaveny panelové domy. Počet obyvatel prudce roste, což vyžaduje stavbu dalších zařízení – základních i mateřských škol, obchodů, zdravotnických zařízení a také rozšiřování dopravy. Současně s výstavbou panelových domů vznikají i řady rodinných domků na ulicích Svahová, Řadová, Myslivní, Jírovcova a dalších.
Po roce 1989 se ostře diskutuje o kultuře bydlení v panelovém sídlišti. Domy a byty po dvacetiletém užívání potřebují renovace, zlepšuje se nabídka materiálů a vybavení pro bydlení. V Kohoutovicích vede tato debata k zahájení regenerace sídliště.Sídliště Brno-Kohoutovice bylo jedno z prvních v České republice, kde byl zahájen proces obnovy panelových domů. Přípravy začaly již v roce 1994 a v roce 1995 byly dokončeny první domy na Chopinově ulici. Během 15 let byly regenerovány všechny domy, které jsou v majetku městské části, a téměř všechny panelové domy ostatních vlastníků. Velkou zásluhu na tom, že se podařilo rozběhnout tento projekt, mělo tehdejší zastupitelstvo pod vedením starosty Petra Zbytka. Podařilo se jim získat finanční prostředky z dotací od města Brna, České energetické agentury, ze Státního fondu rozvoje bydlení, a některých dalších zdrojů.
Koncepci regenerace sídliště zpracovala firma STAVOPROJEKTA, kromě ní se zapojila i řada dalších stavebních firem. Hlavním cílem projektu bylo řešení energetických úspor bytových domů, odstranění vad panelové technologie a humanizace obytného souboru. Regenerace byla zahájena na ulici Chopinova. Autorem architektonického návrhu bytových nástaveb a rekonstrukce obvodového pláště objektů byli Fedor Hamal a Igor Meduna. Zateplením obvodového pláště objektů, provedením nástaveb nebo rekonstrukcí plochých střech, výměnou okenních a dveřních otvorů, výměnou ocelových balkonů za lodžie byla významně prodloužena životnost objektů. Navržené konstrukce také významně prodloužily cyklus jejich údržby.
Poněkud jednotvárná masa panelových domů s plochými střechami oživla barvami a růzností tvarů střech i balkonů, mnohde se zlepšilo i vnitřní vybavení domů a zateplením bytů se zvýšil komfort. Ve střešních nástavbách navíc vznikly nové bytové jednotky. Nejnovější tvář Kohoutovic je na hony vzdálena té malé vesničce sevřené mezi kopci a lesy. Kohoutovice jsou však příjemným místem k bydlení, sice poněkud dál od centra města, ale ne nedostupné. S trychtýřovitým vodojemem na obzoru jsou Kohoutovice vidět z většiny vyvýšených míst v Brně. O Kohoutovicích se ví a lidé se sem rádi stěhují a rádi tu zůstávají. Už 800 let tu žijí lidé, už 35 let trvá nová kapitola kohoutovické historie.